Byla to výzva, ale zadařilo se. Najít vhodný termín nebylo úplně jednoduché, nakonec to bylo rychlé rozhodnutí na začátku týdne, že do toho půjdu. Původní plán byl čtvrtek 13.7., ale počasí se nakonec změnilo, že jsem to na poslední chvíli přesunul na pátek 14.7.2023. Všední den jsem chtěl každopádně kvůli menšímu počtu lidí na vršcích. Ve spojení s ranní dobou za mne ideál – nevím, jak to je v jiných částech a jak moc to ovlivnilo současné počasí, ale žádné davy jsem tam nepotkal.
Kromě termínu jsem si vedl soukromou debatu i v otázce trasy. Nabízely se dvě. První přes Černý Důl do Pece pod Sněžkou a následně výšlap přes Richtrovy Boudy. Druhá verze vedla naopak před Dolní Dvůr do Strážného a výšlap okolo Dvorské Boudy. Vyhrála druhá varianta – první trasu jsem znal jen částečně pěšky a ještě to je dlouhá doba, druhou vůbec.
Vyrazil jsem tedy před sedmou hodinou ráno. Příjemné počasí, ani vedro, ani zima. Hlavním cílem byla Luční Bouda, ikdyž zpětně mě mrzelo, že jsem trasu trošku neupravil, abych si udělal rekord v počtu nastoupaných metrů v rámci jedné jízdy. 🙂
Trasa tedy byla pro mne klasická směr Krkonoše: Miletín – Bílá Třemešná – Nemojov – Debrné (tady jen v letošním roce změna z důvodu objížďky, takže jsem jel po druhé straně řeky po štěrkové cestě až do Chotěvic, kde jsem se vrátil na silnici a dojel do Hostinného. Následuje spojenec několika obcí od Prosečné až po Dolní Dvůr. Zde jsem pokračoval směrem na Strážné, až dorazíte do „zpětné“ zatáčky, která vede přes řeku. V tomto místě jedete rovně k parkovišti a dále po trase K1A k lomu a následně Hříběcím Boudám. Nemusím asi připomínat, že už se šlape do kopce. Ale je to víceméně táhlé postupné převýšení, které se jede v lese po asfaltové silnici až do křižovatky s naučnou stezkou Slezská stezka.
Tím jsem se dostal na červenou, po které jsem jel dál na Přední resp. Zadní Rennerovky. Poslední 5km úsek vede okolo bufetu Na Rozcestí a Výrovky až po „nejsladší“ tečku, kterou je stoupání ke Kapličce – památníku obětem hor. Výhledy a krajina ale stojí za tu námahu. Sjíždím k Luční Boudě – počasí o dost chladnější než na startu, takže převlékám trikot a beru si i další vrstvu, abych na cestě zpět neprochladnul.
Nějak se mi samotnému nechtělo vymýšlet jinou zpětnou cestu, takže jsem jel tam i zpátky stejně. Nechtěl jsem se nechat překvapit hlavně ve sjezdech neznámým terénem. Cestou zpět jsem stihl i občerstvení a doplnění tekutin.
Výlet fajn, asi bych ho neopakoval nějak víckrát po sobě. S gravelem a mým fyzickým fondem asi takový strop. Musím zapracovat hlavně na kompenzacích a rehabilitaci. Pozitivem ale je, že jsem za celou trasu neměl křeče, takže celoroční cyklistika nese ovoce ve spojení s dodržováním snad normálního pitného režimu v průběhu cesty a doplnění energie přes tyčinky nebo energetické tablety.
Zatím mám podobné trasy vedené z Hořic a zpět. Ale dokážu si už přestavit, že se přiblížím a víc si užiju Krkonoše jako takové a zpátky klidně zase autem nebo busem. Alespoň bych měl víc času si projet různé cesty a že jich tam je hodně. Ať už na gravelu, nebo na jiném typu kola. Uvidíme. Ještě mám pro Krkonoše jednu výzvu do dalších sezon a to Hořice – Vrbatova Bouda.
