Apríl se nezapřel. Třináctka co se týče počtu ročníků této jinak super události ve spojení s prvním dubnem přinesla své. I přes zdravotní komplikace – rýmička – jsem se rozhodl vše absolvovat. Oproti předchozím ročníkům s jednou plánovanou změnou a to, že jsem vyrazil až po obědě.
Pak tu je ještě jedna odlišnost. A to trasa – prozatím jsem tedy nezjistil, jestli došlo k úpravě směru pořadateli, nebo jsem si zkrátka na svém prvním ročníku špatně prohlédnul mapu a další roky už jel po paměti 🙂 Vždycky jsem startoval Darmošlap směrem na Třebihošť, Zvičinu, Mostek, Borovnici, Bělou a tak dále. Dle současných propozic je ale směr opačný. Tak jsem si to vyzkoušel, abych mohl porovnat náročnost a čas.
Ve finále jsem byl rád, že jsem nemusel stoupat do Arnoštova, ale to si vynahradíte těsně před cílem, kdy se z Horní Brusnice musíte dostat až na Zvičinu resp. trasa vede jen do obce, ale když už jsem tam, tak to přeci musím natáhnout k Raisově chatě 🙂
Časově to vyšlo plus minus stejně jako v loňském roce, ale i přes tohle stoupání si myslím, že je to lehčí trasa, jen jsem to kvůli nachlazení nejel úplně naplno. Počasí taky nebylo zrovna růžové, ale déšť byl na mě milosrdný, takže jsem trošku promoknul na cestě z Bělohradu do Tetína a pak až na konci z Rohoznice domů do Hořic.
Zpět k trase – nepočítám cestu z Hořic, takže výchozím bodem je Rohoznice. Zde se vlastně vracím na Polšť, pak do Červené Třemešné. Správně by se mělo pokračovat lesem na Byšičky, ale terén zrovna nelákal, tak jsem jel oklikou do Bělohradu a pak až do Tetína, kde jsme odbočil na Vřesník (i tady se dle původní mapy jede kratší trasou, ale terénem).
Z Vřesníku přibližně v polovině cesty na Pecku odbočíte doleva na Bukovinu, Arnoštov a sjedete dolů do Bělé u Pecky. Následuje sice delší, ale ne nijak extra náročný výšlap na Vidochov (opět dle oficiální mapy můžete za Stupnou využít odbočku a dostat se na cestu z Pecky do Borovnice). Přes Horka jsem pak po silnici dorazil do Borovnice, Borovničky a dále směr Mostek. Tam už čeká nejnáročnější část etapy 😉 Kratší ale výživný výšlap nad Mostek a pak po sjezdu do Horní Brusnice lahůdka v podobně stoupání až ke zmíněné Raisově chatě. Krátká fotodokumentace, vyhodnocení blížících se mraků jako značně rizikových a hurá dolů do Třebihoště a pak už přes Miletín do cíle v Rohoznici.
Na dlouhé vysedávání to v cíli nebylo, zvlášť když začalo pršet. No nic, důležité je, že jsem se zúčastnil. Na čas se nehraje. Oproti loňsku už jsem nebyl jediný cyklista na dlouhé trati, ale celkově se nás sešlo jedenáct!
Těším se na příští rok 6.4.2024! Snad po delší době v lepším počasí.