Organizované akce se mi letos vyhýbají. Darmošlap jsem nemohl absolvovat kvůli nemoci, Žižkův štít a Bloudění Podkrkonoším z časových důvodů (fotbal). Pochod Rytíře Zbyhoně se dle zpráv organizátorů letos nekoná, protože je na trati uzavírka. Nevadí, naštěstí se trošku zlepšilo počasí, je déle vidět, takže se konečně dá vyrazit na vlastní pěst i někam dál, než jen okolo komína.
Vynechání Darmošlapu mě mrzí, protože jsem několik let zpátky nechyběl. V letošním roce byla rekordní účast a hlavně luxusní počasí. Pro klid v duši jsem si ho zajel cca s měsíčním zpožděním. Počasí nebylo úplně TOP, když jsem viděl mraky, ke kterým se blížím, tak jsem měl v plánu, že to raději odložím. Naštěstí jsem ale za celou dobu trasy nezmoknul a vítr se jakžtakž dal přežít, ikdyž to často bylo hodně deprimující.
Kudy vede cestička…
S ohledem na informace z loňského roku, kdy jsem zjistil, že to jezdím opačně (ale zase výšlap z Bělé na Arnoštov má něco do sebe :)), jsem se vydal cestou na Červenou Třemešnou (kvůli počasí jsem úplně vynechal lesní cesty po celé trase), Lukavec a Lázně Bělohrad. Zde jsem pokračoval na Tetín a odbočil na první výšlap na Vřesník a dále až na Arnoštov. Kontrola brzd při sjezdu do Bělé u Pecky prošla v pořádku.
Nohy si dlouho neodpočinuly, protože pokračoval další výstup přes Stupnou až na Vidochov. Tady to úplně v lásce nemám (je to mimo oficiální trasu Darmošlapu), protože se musí jet kousek po silnici směřující do Krkonoš. Je třeba tedy být opatrný, zejména pokud vyrazíte v ne zrovna dobrou dobu a je větší provoz. Odbočkou směr Borovnice však obavy končí a provoz je opět minimální. Víceméně až na Mostka bez náročnějšího výšlapu, škoda, že to bylo proti větru 🙂
Za rok to snad vyjde
A blížíme se k finále, kde jsem si dal výšlap nejprve nad Horní Brusnici a potom až na Zvičinu k Raisově chatě. Odtud je i náhledová fotografie dnešního článku. Sluníčka jsem si opravdu moc neužil. Nebyl tedy důvod se extra zdržovat. Ze Zvičiny je to už poměrně rychlé, ale kvůli kvalitě silnice je třeba se mít stále na pozoru a to až na silnici Lázně Bělohrad – Miletín. V Miletíně jsem odbočil na Rohoznici, kde je v řádném termín start i cíl Darmošlapu. Tentokrát bez diplomu, koláčku a něco dobrého na zub a na pití. Ale alespoň s pocitem, že jsem to i letos zajel. Domů do Hořic jsem pokračoval přes Polšť a „potokama“. Nakonec bylo na tachometru cca 72km, takže spokojenost.
Doufám, že za rok už si budu moct zajet trasu v termínu stanoveném organizátory.