Špindlerovka byla výzva, ale nyní v úterý jsem si dal do plánu výlet na Kozákov a to byla za mě fakt bomba. Do té doby jsem tam nikdy nebyl. Ano, cesta z Hořic na kole znamená další pokoření hranice 100km, ale rozhodně to stálo za to a určitě se tam ještě někdy vrátím. Asi jediná změna, kterou bych udělal je zpáteční cesta, kterou bych volil jinak, hlavně z důvodu provozu.
Pohádková jízda Českým rájem
První kilometry nějak záživné nejsou, zejména i s ohledem na to, že je to část trasy, kterou jezdívám hodně často. Takže klasika do Jičína, která vede přes Chomutice, Butoves a Popovice. Podstatné začíná od Holína. Sice je to podmíněno stoupáním, ale zase do krajiny, která stojí za to. Takže hurá na výšlap do Prachova. Dále jedete po hlavní silnici a odbočíte směr Jinolice a pak na další křižovatce zatočíte doleva na Březku a Libuň.
Z Libuně se nám to začne zvedat 🙂 ale odměnou jsou výhledy, hlavně na Trosky, nebo na vzdálenější Ještěd a samozřejmě i na cíl cesty Kozákov. Stoupání vedlo přes Jivany, Holenice, Bitouchov až do Veselé, tam jsem změnil směr a najel na cestu do Žernova, kde jsem si trošku odpočinul na rovinkách, než přišel ten hlavní výšlap po cyklostezce 4176.
Z Žernova vedla přes Tatobity až do obce Kozákov (tedy opět stoupáte, ale pořád vás to nutí se dívat do přírody – fakt paráda), kde jsem se napojil na „serpentýny“, které už byly poměrně v pohodě. Chyběl už jen kousek, dojet do Komárova a pak poslední úsek až k rozhledně Kozákov. Ano, byl jsem tam ve všední den, takže nemohu porovnávat, jak to tam vypadá s provozem a lidmi o víkendu, ale za mne opravdu suprové místo.
Kromě restaurace je zde i stánek, kde si dáte něco dobrého na zub, doplníte tekutiny, nebo si třeba pořídíte turistickou známku… Kdo chce, má možnost si vyjít i na rozhlednu – to jsem tedy vynechal. Mně úplně stačily výhledy jedna na Ještěd (nebýt odpoledne, tak jsem snad změnil plány a jel i na Ještěd, když už byl tak „blízko“), Český ráj, ale i na Krkonoše. Krásně byl samozřejmě vidět i blízký Tábor, Turnov… každý si najde něco.
Domů přes Lomnici
Protože jsem nechtěl jet domů stejnou cestou, tak jsem zvolil trasu přes Lomnici nad Popelkou. Jak už jsem psal v úvodu, asi bych to příště takto neřešil, hlavně kvůli provozu. Snad jedině, kdyby člověk vyrazil v dobu, kdy očekáváte méně vozidel na silnici, pak by to i šlo.
Z Komárova jsem zabočil doleva na Lhotu, poté se vydal do Světlé a Hořenska. I tady počítejte s cestou „nahoru dolů“. Pak už jsem jel po silnici 284 až do Lomnice a pokračoval po Jičínské ulici až do Ploužnice, tedy do místa, které dobře znám z výletů na Tábor (myšlenky, ale pouze krátké, že bych si dal obě rozhledny v jeden den, tam byly…).
Do Hořic už to pak bylo po trase Klepanda, Radim, Úlibice, Lužany, Lázně Bělohrad, Miletín a cílová páska. Samozřejmě, že cest je více a dá se to jak prodloužit, tak i zkrátit. Tato verze výletu na Kozákov znamenala 115 km, ale stálo to rozhodně za to.