Úvodní foto sice nekoresponduje s nadpisem, ale to je záměrné. Na fotce je mé původní trekové kolo KTM Live Action, které jsem před letošní sezonou doplnil o gravela 4EVER Gromvel Race. Jaké jsou mé osobní zkušenosti po cca půlročním ježdění?
Na KTMko jsem nedal dopustit a byl na něj hodně zvyklý. Díky lehčím převodům nebyl problém téměř žádný kopec (je to samozřejmě o tom, kolik má člověk předtím najeto a další vlivy). Chtěl jsem ale zkusit něco nového a mít rychlejší kolo na delší jízdy. Silničky jsem se obával z důvodu stavu většiny našich silnic, takže volba padla na gravel.
První vyjížďky byly plné smíšených pocitů. Byl jsem zvyklý na trekové kolo – jiný posed, zmiňované převody… Chvíli už jsem si říkal, že bych snad nové kolo prodal. Ale nevzdával jsem to a jak nabíhaly naježděné kilometry, tak si tělo (hlavně zadek :)) na gravel posed zvyklo a jízdy byly čím dál víc v pohodě. Postupem času jsem zkoušel náročnější trasy a vše se podařilo zvládnout, aniž bych měl někde nějaký zásek, kdy bych musel z kola, nebo si odpočinout přd pokračování v jízdě.
Pro hlavní trasu sezony – Hořice – Ještěd – Hořice tak bylo jasné, jaké kolo zvítězí. S gravelem jsem si trasu fakt užil. Jak jsem psal v minulém článku, vyšlo parádní počasí, neměl jsem problém s energií, vše klaplo na jedničku. Na jednu stranu jsem si myslel, že tuto trasu stihnu už do prázdnin, abych nemusel extra pospíchat kvůli zkracujícímu se dennímu světlu, ale zřejmě to posunutí termínu nebylo úplně na škodu, protože více kilometrů v nohách znamenalo fakt bezproblémovou projížďku. Bez křečí během jízdy, večer, ani následující dny. Je pravda, že jsem si dal hodně záležet na tom, abych měl s sebou dostatek tekutin a zásob energie.
Trekové kolo stále v provozu
A co KTMko? Neleží úplně ladem, jsou chvíle, kdy ho také vezmu na projížďku. Naposledy to bylo na konci srpna, kdy jsem s ním vyrazil na oblíbenou Zvičinu. Uvidíme, jak bude vycházet počasí na podzim a potom během zimy, kdy zřejmě budu jezdit víc na trekovém kole, kvůli stabilitě. Ale to se ještě uvidí, pláště na gravelu mám vhodné pro jízdu v terénu i na mokré silnici, takže by to mělo být v pohodě i na něm. Záležet bude i na větrných podmínkách. To je asi věc, kde cítím rozdíl. S gravelem to se mnou víc lomcuje (tedy pokud to není tím, že byly letos extrémně silné vichry oproti předchozím sezonám)… Možná to je ale jen ten pocit, kdy na trekovém kole byl pevnější úchyt, kdy se cítíte víc stabilní a jistý v jízdě třeba z kopce atp.
No a přede mnou je stále výzva na splnění letošního cíle v celkovém počtu kilometrů. Šest tisíc je v dohlednu, ale zároveň není nic jistého, protože času na projížďky na v závěru roku vždycky o dost méně. Aktuálně mi chybí cca 1450 km, tak uvidíme 😉