Blíží se konec prvního kvartálu, tak je na místě trošku zhodnotit, jak se daří s ohledem na stanovené cíle pro rok 2021. Po včerejším výjezdu na Zvičinu se mi podařilo překonat hranici 1000km, což je v porovnáním s loňským rokem navýšení a to i přesto, že se poslední týdny trasy plánovaly a realizovaly o dost hůře, když jsou uzavřené okresy… Pevně doufám, že jejich otevření nebude trvat měsíce, aby bylo možné vycestovat na svá oblíbená místa i do jiných okresů a zároveň poznat místa nová.
Včerejší výjezd na Zvičinu byl víceméně neplánovaný. Ale s ohledem na teplejší počasí a dobré podmínky se mi jelo natolik dobře, že jsem si řekl, že si dám Zvičinu na čas, ať si porovnám současné fyzické síly oproti rekordu, který jsem si zajel v loňském roce a byl těsně nad hranicí 45 minut.
Čas na kopci (měřím vždy od svého domu, až po zadní parkoviště, kde je zastávka autobusu – cca 17,14km) mi hodil slušných 48:47, čili nějaké tři a čtvrt minuty za rekordem. Ne, že bych na tom nějak lpěl, ale jednou bych to chtěl dát pod těch 45 minut, a pak už to víceméně na čas řešit nebudu, protože už je to tak akorát na hranici sil 🙂 Ikdyž někdy ty vteřinky napadají i z důvodu většího provozu, předností na křižovatkách, nebo novými výmoly na silnici, kterých po letošní zimě přibylo hodně, ať už před Chroustovem, nebo pak dál směrem na Vyšehrad.
Souboj se silničkou
Nicméně tím včerejší výkon neskončil a sranda teprve začala 🙂 Nechtělo se mi vracet úplně stejnou cestou, takže jsem nejel přes Miletín, ale vydal se směrem na Lázně Bělohrad resp. do Tetína. Z dálky jsem postřehl cyklistu, který jel od Bělohradu a v Tetíně zatočil také na Červenou Třemešnou. To je něco, co nemám rád 🙂 chtěl jsem ho tedy zkusit dojet. Když jsem se začal přibližovat, tak jsem už rozpoznal „silničku“, takže mi bylo jasné, že se vydám opravdu dost. Můj konkurent mírně zpomalil na Dachovech, takže na „Dachovské spojce“ se mi ho podařilo předjet. Jak už to tak bývá, když vás někdo dojede a máte síly, tak vás to nakopne. To byl stejný případ. Mladík se mě chytl a vyvezl se za mnou až ke Křížku, kde mě předjetí oplatil. Ve sjezdu jsem silničce nestíhal a taky jsem se nechtěl nikde vymlátit. Po městě měl ale stejnou trasu, takže jsem ho opět dojel a předjel na Závisti – to ale přisuzuji tomu, že tam už asi odbočoval domů. Každopádně vypadal méně unaveně, než já, navíc nevím, kolik kilometrů měl v nohách on, oproti mým cca 38km 😀 No a ne každý je takový expert, že chce dojet všechny cyklisty, co vidí před sebou. Takže to nebudu zveličovat, protože kdyby jel naplno, tak pochybuji, že s rozdílnými „stroji“, které jsme měli, by se dosáhlo takového pořadí v „cíli“.
Jako již tradičně dávám na závěr i záznam trasy ze včerejšího výjezdu na Zvičinu, po dlouhé době opravdu za příjemného počasí, které se naštěstí pokazilo, až po mém návratu domů. Dnes už je zase o dost tepleji a sluníčko krásně svítí – více takových dnů, uvolnění okresů a bude to prima cyklosezona!