Konečně se zadařilo! Víceméně jedna z posledních šancí, kdy jsem mohl zrealizovat svůj plán na cyklovýlet z Hořic na Ještěd a zpět. Sobota 21.8.2021 přinesla takřka ideální podmínky. Díky této jízdě jsem si splnil hned tři ze čtyř předsevzetí pro letošní rok – výjezd na Ještěd, dvousetkilometrová vyjížďka a více jak 2tis nastoupaných metrů v rámci jedné jízdy. Kudy jsem vyrazil a jaké jsou dojmy?
Plánování trasy a vybavení
Nebylo to nic náhodného, že bych ráno vstal a řekl si jedu na Ještěd, to určitě nedoporučuji. Zaměřil jsem se jednal na cestu tam, abych to měl jasně dané a nikde se nemusel zdržovat blouděním či hledáním lepší cesty. A výlet přes Český ráj, to byla prostě krása! Za druhé jsem dával do kupy vybavení – ať už náhradní oblečení, pumpičku, náhradní duši, baterky do blikaček, nářadí, lepítka…, tak i něco na zub – vyřešil jsem to energetickými tyčkami, bonbony a isostarem do dvou lahví plus náhradní kapsle na cestu zpět.
Budíček
Dlouhá trasa si vyžaduje dostatek času pro případ, že by nastaly nějaké komplikace a zdržení. Takže před šestou budíček, snídaně a v 6:45 jsem byl v sedle. Jel jsem si tempo na pohodu, abych zbytečně neplýtval energií. Navíc počáteční cesta přes Chomutice, Butoves až do Jičína je bez kopečků. První přijde na řadu až s výjezdem do Prachova, ale nic co by nešlo zvládnout.
Další část trasy šla Českým rájem a to vám dodá energii samo o sobě. Přes Mladějov do Libošovic až téměř do Sobotky, poté přes Podkost do Žďáru. D10 jsem podjížděl u Svijan, kde si vyšlápnete kopeček přímo kolem pivovarské restaurace. Následně už je to poměrně snadné. Vyjedete po silnici směr Český Dub a následně Světlá pod Ještědem. Stoupání pokračuje přes Hoření Paseky až na záchytné parkoviště Výpřež. To vás už bude čekat jen pouhých 3000 metrů na vrchol hory. Stoupání je táhlé a může se zdát nekonečné, ale vyjet se to rozhodně dá. V posledních úsecích je potřeba počítat s větším provozem zejména chodců, koloběžek a kol, takže takové prodírání se jak na Tour de France.
Náročná cesta zpět
To už bylo trošku o něčem jiném. Protože tam jsem to plánování až tak neřešil a jen si naklikal „severní“ cestu víceméně s cílem, abych dal i těch 200 km a nastoupané metry. Zejména v Liberci jsem se zastavoval na každé odbočce, abych vyjel správně. Takže pokud máte GPS navigaci na kolo, určitě to ušetří čas. Z Liberce jsem vyjel přes Pilínkov, Dlouhý Most až na Milíře. Tam vás čeká sjezd do Rychnova u Jablonce nad Nisou.
Následuje cesta (tedy mnou naplánovaná, určitě existuje lepší, hezčí a lehčí) 🙂 na Frýdštejn a opět dlouhý sjezd na Malou Skálu. Jen není dobré se příliš radovat, protože se musíte dostat zase nahoru a výjezd z Malé Skály je opravdu záživný. Další zastávkou jsou Besedice, Klokočí, Radostná pod Kozákovem a Tatobity (tam jsem si dovolil zastávku na gulášovku a kofolu na doplnění cukrů).
To už se blížím do známých končin, protože z Lomnice nad Popelkou jsem vystoupal na Chlum u Tábora a tam už jsem najel na cestu, po které se vracím právě z vyjížďky na rozhlednu Tábor. Cesta do Hořic je snadná – Úlibice, Lužany, Choteč… Protože jsem chtěl mít 200km, tak jsem si to mírně natáhnul přes Lázně Bělohrad, Miletín a Červenou Třemešnou, to zkrátka nešlo jinak 🙂 PS: V Miletíně jsem si dopřál jednoho Pytláka na závěr cesty.
Zhodnocení? Určitě doporučuji, ale je třeba mít dopředu naježděno, nebo pak jako alternativu počítat s možností návratu třeba vlakem. Každoročně jezdím podobnou pro mne „královskou“ etapu a je to poprvé, co mne nechytly křeče. I druhý den nebyla únava taková, jakou jsem očekával, takže za mě spokojenost a hlavně je to trasa, kde je stále na co koukat. Pokud by na to člověk měl ještě více času, tak se dá zastavit na soustě krásných míst. Výhled při stoupání na Ještěd a potom z Ještědu, to je také k nezaplacení.
Záznam trasy z Relive přikládám: