Najít hezký den, kdy nefouká, neprší a není zima – to je pro letošní jaro skoro nadlidský výkon. Každopádně zabránit to v cyklistice nemůže 🙂 Jen by si to člověk už rád víc užil v lepším hlavně teplejším počasí, aby s sebou pořád nemusel vozit bundu navíc… I tak se minulý týden poměrně vydařil a celkově jsem si připsal přes 250 najetých km v rámci tří výjezdů – Jaroměř, Dymokury a jako poslední Tábor.
Původně jsem to ani nezamýšlel a spíše si řekl, že dojedu „spodní trasou“ (Chomutice, Třtěnice, Tuř, Kacákova Lhota) do Úlibic a dál až na Klepandu, kde bych sjel do Nové Paky a pokračoval dle sil a počasí. No ale přecijen mi to nedalo a když už jsem byl tak blízko „kopci“ (z Klepandy je to nějakých šest kilometrů), tak jsem změnil názor a najel na cestu směr Lomnice resp. rozhlednu Tábor, na kterou je odbočka za železničním přejezdem na Lomnicí.
Zvičina vs Tábor
Vždycky si v duchu porovnávám Tábor a Zvičinu, co je vlastně náročnější. U Zvičiny je to asi dané tím, že se víceméně po deseti kilometrech od Hořic už jede jen do kopce, nejnáročnějších je cca posledních 500 metrů.
Tábor je poměrně dál – včera jsem měl na vršku 41,5km – ale zase stoupání přichází až cca od obce Lháň. Silnice tam je momentálně v obou případech na stejné úrovni (porovnávám cca úseky plus minus Chloumek a Klepandu), takže zejména při sjezdech to žádné bájo není a je třeba sledovat výmoly. Od zmíněné odbočky za tratí je to na vršek přibližně kilometr a půl, ale poměrně výživných – nejvíc dá zabrat úsek na dlažebních kostkách 🙂
Výšlap pobere hodně sil v obou případech, ale zase s vědomím, že zpátky už je to zase celé z kopce – když tedy není čas na nějakou delší vyjížďku přes jiné vršky. Každopádně, pokud chce někdo z Hořic a okolí vyrazit jinam než na Zvičinu, je Tábor fajn výlet. V neděli po ránu v podstatě i bez provozu na těch méně frekventovaných úsecích, hlavním se pokud to jde obecně vyhýbám.