Český ráj je nádherné místo. Ať už vyrazíte pěšky, nebo na kole. Jarní, ale i podzimní období je vůbec lákavé – příroda tam hraje všemi barvami a navíc samotné místo má svoje kouzlo díky Prachovským skalám. Jako cílové místo jsem si zvolil Trosky – dominantu, která je vidět už z velké dálky.
Protože jezdím převáženě po silnici, tak i tentokrát popisuji cestu po tomto povrchu. V Českém ráji je ale možností mnohem více, pouze je třeba dodržovat to, kam se na kole smí a kam ne. Z Hořic jsem se vydal po méně frekventovaných silnicích až do Jičína (klasika – Chomutice – Butoves – Popovice), kde využijete místní cyklostezky, abyste se nemuseli prodírat mezi auty. Jednoduše se tak dostanete až na silnici na Holín, kde pokračujete na Prachov. To je víceméně jedno z největších stoupání na trase, pokud nepočítám závěrečný výjezd k Troskám (přímo k nim už je to složitější, jednak je to kamenitá cesta, většinou plná turistů a dle cedulí by tam cyklista měl slézt z kola).
Z Prachova pokračujete na Pařezskou Lhotu a poté k obci Střeleč. Zde doporučuji přestávku na občerstvení, nachází se zde krásná vyhlídka na krajinu a to nejen na trosky, ale i na Střelečský lom a na horizontu třeba i Ještěd. Prostě paráda, když máte štěstí, tak zahlédnete i horkovzdušný balon, který v této lokalitě často operuje v rámci vyhlídkových letů.
K samotným Troskám už je to kousek. Projedete Újezd pod Troskami, odbočíte na Troskovice a následně za obcí zahnete doprava směr parkoviště k hradu Trosky. Zde se nachází i restaurace, takže občerstvit se není žádný problém.
Cestu zpět jsem nějak extra nechtěl plánovat, takže jsem jel plus minus stejně, až na pár odboček z důvodu, aby mi na konci cesty svítila na tachometru stovka 🙂 To ale stačilo jet z Butovse do Třtěnice přes Kovač a v závěru trasy odbočit Sylvárův Újezd. K domovu pak ne přímo přes Hořice, ale přes Chvalinu a 100km je na světě. A to poměrně nenáročných, nastoupáno máte jen pár stovek metrů.