Pokud jsem si „stěžoval“ na počasí v září, tak říjen byl luxusní. Kdo toho nevyužil, ten musí litovat. Na dané období teplé počasí, bez nějakých významných vichrů, které by zhoršovaly zážitek z jízdy a k tomu nádherně barevná krajina. Výzvy, kterým jsem neodolal a i díky tomu se mi podařilo se značným předstihem překonat hranici 7000 km v rámci jednoho roku.
Tuto metu jsem pokořil 1.11.2022 a jako cíl trasy nešlo vybrat nic jiného, než Zvičinu. Ta byla zahalena do mlhy, ale to rozhodně nebyla překážka, s kterou bych si neporadil. Vybaven předními i zadními světly pro lepší viditelnost na silnici, jsem neponechal nic náhodě. S ohledem na to, že mi chybělo cca 40 kilometrů, tak jsem cestu zpět trošku natáhnul přes Tetín, Červenou Třemešnou a následně „potokama“ až do Hořic.
Výlet do Rudníku
O týden dříve jsem měl nutkání se jet projet směrem na Krkonoše. Pokud by bylo víc času, tak jsem měl v hlavě i Černou horu, ale nakonec jsem to raději odpískal, protože jet za tmi z takového výletu není úplně něco, co bych vyhledával. I tak jsem si to ale užil a výhledy byly parádní. Z Hořic jsem se vydal na Miletín a následně přes Bílou Třemešnou k přehradě Les Království. Ta je úchvatná víceméně v každé roční období, ale podzim ji zahaluje do pestrobarevné krajiny… navíc tam nebývá tolik lidí, jako přes léto 😉
Od přehrady mne čekalo mírné stoupání do Nemojova a poté sjezd do Debrného. Zde pak pokračuje trasa skrz Hostinné – můj první výlet v této lokalitě vedl na Lánov a Černý Důl – tentokrát se již ale dalo odbočit na Rudník, tak jsem to tam chtěl prohlédnout kvůli další cyklosezoně, kdy bych rád zkusil opět něco většího do Krkonoš (láká například Luční bouda, nebo alespoň Zlaté návrší).
Jelo se sice po hlavní silnici, ale provoz nebyl nijak závratný na to, aby se to nedalo ustát. Po této cestě by se dalo jet až do Mladých Buků, ale před nimi jsem odbočil na Vlčice, ke kterým vede silnice přes Hrádeček (určitě stojí za to se tam podívat). Z Vlčic jsem pokračoval „okružní“ jízdou do Pilníkova a Chotěvic až ke křižovatce na Debrné, tedy do místa, kde jsem jel i na začátku trasy a odbočoval na Hostinné. V této lokalitě se dá vymyslet různé cesty a pokaždé to stojí za to zejména kvůli přírodě – samozřejmě lepší vyhledávat méně frekventované úseky, hlavně když jedete v období nebo čase, kdy se dá očekávat větší provoz.
Z Debrného už jsem to bral stejnou cestou, takže opět na Nemojov (to už zapadalo sluníčko viz. fotografie na konci článku), Les Království, Úhlejov, Miletín a Hořice. Celkem to vydalo na 90 kilometrů, ale v daný den by se dalo jet klidně i dál, pokud by člověk nebyl limitovaný viditelností s ohledem na dřívější západ slunce.
